O mně

   
Nebo spíš o nás, protože bez Štěpánky, Klárky, Matýska, Pavla a Dana by to nebylo ono... Bez nich bych tam prostě nejel, nebo se nudil. Navzájem si na cestách pomáháme a plníme svoje sny.

Bylo to někdy v březnu 2010, seděli jsme doma a v televizi běžela reklama na letňanský veletrh https://www.forcaravan.cz... Zajedeme se podívat, říkám a tak jsme si v sobotu udělali výlet. Prošli jsme jedno kolečko sedli si na kafe a začali snít, kam všude by se dalo jezdit na kola na lyže, poznávačky, to by byla paráda. Vyrazili jsme na druhé kolo prohlídky a začali se vyptávat, nevěděli jsme tehdy o těch autech vůbec nic. Jakej potřebuju řidičák, kolik s tím můžu jet, je tam voda, kde můžu spát. Podobné otázky v tu dobu téměř všechny prodejce šíleně iritovaly.. Dodnes si pamatuju a jsem za to vděčný jedné sympatické paní z velké pražské firmy prodávající obytné vozy, která s námi měla trpělivost a vysvětlila nám základní věci. No a na konci výstaviště jsme natrefili na chlapíka z Lovosic, který nám vrazil do ruky leták svojí půjčovny. No co, zkusit se má v životě všechno, telefon, domluva a 11. června vyrážíme na první cestu se zbrusu novým, nádherným Dethleffsem Globe4. Chtěli jsme původně jet jen do Třeboně na kola, jen vyzkoušet, jaké to je, ovšem denní limit 300 km nám bylo líto nevyužít, nakonec naše první cesta vedla do Rakouska do oblasti Salzkammergut. A byli jsme v tom až po uši. Pět let jsme si auto půjčovali, většinou v Lovosicích, ale došlo i na jiné půjčovny, abychom poznali různé druhy aut, alkovnu, polointegrál, vestavbu, různé druhy výrobců, rozložení a topení. Nejlepším autem, které jsme tehdy vyzkoušeli a se kterým jsme jezdili často, byl Dethleffs Globe4. Mělo už tehdy Alde topení, AL-KO podvozek, bylo výborně zpracované a krásné, projeli jsme s ním Itálii, Norsko, jezdili na hory lyžovat, nebylo sice naše, ale brali jsme ho tak. Docela nám v té době půjčování vyhovovalo, bylo to asi i levnější než auto vlastnit a bylo to pohodlné. Je potřeba říct, že jsme natrefili na super půjčovnu. Jenže stejně přišel čas koukat po nějakém vlastním. A tak se taky stalo. Byla to trochu náhoda, objevil se inzerát, že ve v Zákupech někdo prodává zánovní Bürstner Ixeo, to máme jen šest kilometrů od chalupy, tak se na něj o víkendu mrknem. A stál doma. Potřeboval trochu upravit, protože to bylo letní auto a my chtěli jezdit do hor. Pomohl nám kamarád v České Lípě, zaizoloval odpadní nádrž, dali jsme soláry i pár dalších drobností a mohli jsme jezdit. S Bürstnerem jsme projeli Skotsko, Chorvatsko,  lyžovali ve Švýcarsku i ve Francii, máme na něj spoustu krásných vzpomínek. Jenže už nás lákalo něco většího, bylo nám jasné, že do 3,5t se se všemi hračkami, které k životu nutně potřebujeme, prostě nevejdeme. Chyběla nám velká garáž, dvojitá podlaha a Alde topení. A taky jsme věděli, jaké to je sednout si do takového auta, když je na horách zima. Carthago se nám vždycky líbilo, a tak v létě 2017 jedeme rovnou z Chorvatska do Düsseldorfu na největší evropskou výstavu obytných vozů. Na jaře 2018 stojí zbrusu nový C-line I 4.9 LE Superior doma. Po první noci se mě Štěpánka ptá, jak se ti spalo? Říkám nic moc, bál jsem se usnout, co kdybych zjistil po probuzení, že to byl jen sen... Parádní auto, za sedm let, nám přineslo hodně zážitků a vzpomínek z velkého kusu Evropy, od Řecka po Španělsko. Mezitím nám Klárka tochu povyrostla, začala jezdit po cyklistických závodech, takže jsem jí nejdřív postavil ve starém Transitu jednoduchou vestavbu, která změnila majitele a naše rodina se rozrostla o Malibu Van 600. 

No, a když vás něco opravdu baví, přemýšlíte, jak to spojit dohromady s prací. Nápadů bylo hodně, od půjčovny po kemp. Událo se to ale trochu jinak, oslovili mě v roce 2018 z Campingworldu Neugebauer, jestli bych jim nepomohl na výstavě, říkám si proč ne, slovo dalo slovo Praha, Brno, každý rok dvakrát, až se to stalo. V roce 2021 otevřel Thomas Neugebauer pobočku v Praze, kde mě teď můžete najít, pokud tedy nejsem někde na cestách...