Wachau 2025 - Velikonoce

Čtyři dny koncem dubna, letošní Velikonoce už na lyžování nebyly, ale na biky by to mohlo být akorát. Chtěli jsme jet do Duryňského lesa, odkud nás na podzim vyhnalo počasí, jenže předpověď nebyla nic moc. Brouzdám po www.yr.no a hledám. Neziderské jezero vypadá dobře, ale je to samá rovina, a my bychom rádi do kopců.

Wachau by mohla být trefa, kolem Dunaje je to sice také po rovině a bude tam hodně lidí, ale hned od řeky se zvedají pěkné kopce, nejvyšší vrcholek přírodního parku https://www.naturpark-jauerling.at má 960 m a z rozhledny je prý vidět až do Alp.

S malým zdržením kolem Benešova byla cesta naprosto v pohodě. Na "molce" v Třeboni (GPS 49.0175137, 14.7553937) jsme dobrali naftu i plyn a přes Halámky projeli do Rakouska. První malý problém máme na oblíbeném stellplatzu v Rossatzbachu (GPS 48.3876910, 15.5177506), je plno. Auta stojí i před závorou. Dalo se to čekat, Velikonoce, a my si přijedeme kolem půlnoci. Vracíme se kousek zpět do Mautern (GPS 48.3958130, 15.5861660), taky plno. Stojí tu tedy jedno Carthago s brněnskou značkou a parkuje tak trochu "na Pražáka", kdybych ho poprosil, aby se trochu šoupnul, vešli bychom se, ale je dost pozdě, už určitě spí. Mám v záloze ještě jedno místo. Aggsbach Markt na druhé straně Dunaje (GPS 48.2982010, 15.4049024). A není to vůbec špatná volba. Stellplatz, který zŕídila obec Aggsbach, stojí sice 30 eur, ale v ceně je elektrika, voda, výlevka a v pŕilehlé restauraci, kde se platí, můžete použít i toalety a sprchu. A pro nás super, že výjezd na Jauerling, kam se chystáme, je přímo odsud.

V pátek se probouzíme do zataženého počasí, dokonce drobně poprchává. To na výjezd do kopců nebude. Pohled do aplikace yr.no ale řiká, že bychom mohli zvládnout pár kilometrů kolem vody. Vydáváme se tedy proti proudu Dunaje, přes elektrárnu Melk přejíždíme na pravý břeh, po mostě zase zpět a se zastávkou na výborný oběd ve https://www.weissi.at se vracíme trochu se štěstím k autu. Jakmile jsme uklidili kola do garáže, začalo pršet…

V deštivém počasí odletěla nějaká fotka na fejsbůk a za chvilku přišla zpráva. Kde jste, my jsme asi kousek od vás. Dáme zítra kolo? Po krátké domluvě zjišťujeme, že Carthago, které jsme viděli stát ve čtvrtek v noci v Mautern, jsou kamarádi. Posílám Tomášovi trasu a upozorňuju, že chceme jet do kopců, vím, že žádné motorky v kole nemají… To dáme, zní odpověď, a tak ráno čekáme parťáky.

Hned od auta se cesta kroutí poměrně strmě nahoru, i my máme co dělat, a to jak to dává Tomáš s Markétou vůbec nechápu. Ale kdo na to má, tak to dá… Cestou nepotkáváme ani nohu, ani kolo, úplně jiný svět, než dole u řeky. Ale když se vyškrábeme z největšiho stoupáku do nějaké zapadlé vesnice, objeví se před námi hospoda. Stop, stop volal na nás hospodský, tak jsme zastavili a dobře udělali. Další už se neobjevila. Posilněni jsme dojeli kolem sjezdovky až na vrcholek k rozhledně. A byla to pravda, z vrcholku jsou v dáli vidět Alpy. S Tomášem a Markétou jsme se rozloučili, vydali se rovnou dolů do Spitzu, a my to ještě kousek natáhli lesem na Muhldorf. Mají to přeci jen k autu dál a ještě bez baterek. V přírodní parku Jauerling - Wachau by se dalo jezdit několik dní, jsou tam i značené trasy, jen by to chtělo mít jejich mapu.

V neděli se chystáme do kopců na druhou stranu Dunaje. Od auta máme asi šest kilometrů do Spitzu na přivoz, který nás převáží do Arnsdorfu. Při placení si převozník všímá naší plynulé češtiny a oplácí stejnou mincí, je to Čech jak poleno. Do kopců stoupáme po silnici L7118, v nekonečném stoupání mizí na silnici asfalt a nahrazuje ho šotolina. Cesta se zlomí až ve výšce 652 m.n.m. na místě zvaném Kastlkreutz. Ke Klášteru Maria Langegg sjíždíme po svatojakubské cestě, po které jsme chtěli pokračovat i dál kolem zříceniny hradu Aggstein, jenže to s kolem nešlo.  K mostu v Melku, po kterém se potřebujeme vrátit na “naši” stranu řeky, sjíždíme po místních silničkách.

Při večerním plánování zjišt´ujeme, že další parta kamarádů, která tu řádí na kole, se přesunula do naší blízkosti. Akorát jsou naproti přes řeku, a tak se rodí plán na pondělí. Sejdeme se v deset u přívozu. Převozník už si nás pamatuje, a protože jedeme brzy a sami, pouští Štěpánku ke kormidlu. Setkání s Jirkou, Hankou, Mírou a Evou klaplo, kousek jsme se projeli, dali společně kávičku a v Kremži se rozloučili. My jsme, narozdíl od nichk, museli v úterý do práce. 

Údolí Wachau jsme měli vždy spojené s dunajskou cyklostezkou, asfaltovou dálnicí po rovince a zastávkami s ochutnávkou výborných místních vín. Asi nám ani nedošlo, jake jsou okolo kopce, lesy a cesty, kde se dá toulat takřka bez lidí.