Korsika 2025

O Korsice se říká, že není úplně vhodná pro velká obytná auta. Na úzkých cestách na pobřeží, v horách i centrech starobylých měst,  se člověk snadno a rychle dostane do problémů. Určitě bychom to mohli vyřešit skútrem jako třeba v Řecku, kde jsme auto nechávali na místě a památky či zajímavosti objížděli na Vespě. Jenže do naší rodiny přibylo šestimetrové Malibu, a tak bylo rozhodnuto. Budou z nás vanisti a vyzkoušíme život ve vestavbě právě na Korsice.

Trajekt příležitostně hledám už od ledna, chceme jet z Livorna do Bastie. Je to nejkratší cesta, trvá jen pět hodin, tak nebude potřeba žádné kajuty. Na přelomu dubna a května ale jezdí jen https://www.corsica-ferries.co.uk/ a cena 400 Eur se mi zdá moc, tak čekám a čas od času zkusím rezervaci. Trochu si pohrávám i s myšlenkou nic nerezervovat a koupit až v přístavu, prý se to dá. Jednou takhle o víkendu, když to zkouším, na mě vyběhne hláška, že už není místo na zpáteční trajekt. Rychlostí blesku rezervuju, co je volné, a platím oněch 400 Eur za zpáteční lístek.

Naše šestimetrová vestavba prošla před odjezdem malým upgradem, dostala plnicí láhev Alugas s “hubalovou” přípojkou na gril a Tomáš Brabec z https://www.karavanypro.cz namontoval 200 Ah LifePo baterii Renogy, 2000W měnič, solár a 50A DC-DC nabíječku. Poštou došlo i Nespresso a na For Bikes jsem koupil zámek https://pealock.com/cs/, aby byla naše kola v bezpečí, když budou viset na venkovním držáku. Jsme prostě zhýčkaní z velkého auta… První problém nastal dva týdny před odjezdem při přípravě. Jak stály obě auta u sebe, ŕíká Klárka Štěpánce: “Mami, tolik bot si asi sebou vzít nemůžeš”. Museli jsme začít trochu přemýšlet a uskromnit se. Druhým oříškem bylo nezapomenout na nic potřebného, co má člověk v autě nastálo a mohlo by mu chybět. Přeskočit z jednoho do druhého prostě není žádný jednoduchý úkol. 

Odjezd jsme nakonec posunuli z pátečního večera na sobotu. V práci byl trochu blázinec, a trajekt jede stejně až v neděli, není potřeba spěchat. Tradiční cestu Rozvadov, Mnichov, Brenner, jsme si zpestŕili průjezdem Inntalem, kterému se s velkým autem kvůli mýtu vyhýbáme, takže byla příležitost se zastavit ve https://kristallwelten.swarovski.com. Naopak z Innsbrucku na Brenner jsme to vzali po bundesce. Času jsme měli dost, chtěl jsem si to po letech zase jednou projet a zjistit, jestli tam není nějaká pastička, kdybych tam jel někdy s Carthagem. Není a cesta je to pěkná, zákaz platí jen pro nákladní auta nad 3.5 t, pro obytná auta nikoli. Takže je to jasné, když budu chtít, projedu Rakouskem se 4.5 t do Itálie zadarmo. A ještě natankuju nejlevnější naftu na Shellce v Insbrucku (47.2416725, 11.3898755).

Z Brenneru do přístavu v Livornu je to asi 500 km. Trochu jsme zvažovali, jestli někde nepřespíme, ale za Florencií skončila pěkná dálnice, rozbitá silnice mě probudila a po půlnoci jsme byli v přístavu. Je tam stellplatz zdarma pro čekající na trajekt, jenže my dorazili pozdě a ochranka u závory nám razantně sdělila, že do šesti ji nezdvihne. Co se dá dělat, vycouváváme a spíme v ulici před přístavem. Ráno ani nesnídáme a najíždime do přístavu s představou, že posnídáme, a pak si ještě schrupneme na molu. Jenže zase chybička, do lajny nás pustí až v deset. Na stellplatz už se mi nechce zajíždět, tak necháváme auto na místě vyhrazeném pro zaměstnance přístavu a jdeme naproti do baru na snídani. V deset hodin nás pouští do lajny jako prvni a jdeme si ještě schrupnout. Poučení pro příště: buď dorazit večer a zajet na stellplatz, nebo dojet nejdřív tři hodiny před plavbou.

Byť jsme byli na molu první, najíždíme skoro jako poslední, což má ale jednu výhodu. Na Korsice budeme mezi prvními. Jen na lodi už si není kde sednout, rychlíci obsadili všechny stolky a zákoutí, vyndali svačinky a karty a nemíni se z ukořistěných sedadel zvednout. Naštěstí v restauraci si to trochu hlídají, aby ti, co si zakoupili jídlo, ho nemuseli jíst na stojáka. Cesta docela utíká, do Bastie je to z Livorna jen pět hodin. Chvilku zabere oběd, procházka po lodi, kávička a pak už celé osazenstvo sleduje, jak se přibližujeme k přístavu. Připomínám jediné, co mi nedošlo a je užitečné si uvědomit: když se vzdalujete od italských břehů, mizí signál mobilu i data. Najednou přišla zpráva, že jsme na signálu z lodi a že cena je xxx. Už si nepamatuju kolik, ale asi podobně jako třeba ve Venezuele… Takže rychle tlačítko data off a žádné brouzdání na netu!

Z lodi vyjíždíme mezi prvními, projíždíme Bastií a míříme do kempu  https://www.campingsandamiano.eu  (42.6288881, 9.4670746) asi deset kilometrů od přístavu. Co nás trochu překvapilo a je potřeba si na to dát pozor, na čtyřproudovce z přístavu se musíte držet v pravém pruhu a poctivě objíždět kruháče! Levý pruh by vás zavedl do tunelů s výškou 2,5 m. 

Tenhle kemp jsme vybrali trochu jako z nouze ctnost, už se nám nechtělo nikam jezdit, jaké ale bylo naše překvapení! Jako první “self check-in”, to jsem ještě nikde neviděl, kiosek jako u mekáče, uděláte ťuk ťuk a máte parcelu s číslem. Kemp prochází kompletní rekonstrukcí, najdete v něm vše potřebné včetně pěkné písečné pláže. Ideální pro první, nebo poslední noc na Korsice. Také jsme tu potkali několik obytných aut, která jsme viděli na lodi.

Ráno sundaváme kola a vyrážíme malou oklikou kolem laguny Biguglia zpět do Bastie si prohlédnout město. Na cyklistiku známe lepší místa, hodně jsme se toulali po průmyslovém předměstí a dostali se i na čtyřproudovku, ze které nebylo úniku.

Po snídani mizíme na jih, na prý nejnavštěvovanější korsickou pláž Palombaggia. Na parkovišti (41.5620715, 9.3350141) zaplatíte 10 eur za noc a můžete si vybrat místo na sluníčku nebo ve stínu borovic. K dispozici je výlevka na kazetu i čistá voda a na pláž je to sotva sto metrů, skvělé místo. Pláž jsme samozřejmě omrkli, na koupání je to pro nás ale zatím studené. Místo toho se jedeme, opět na kole, podívat na pro změnu nejhezčí pláž ostrova, Santa Giulia. Pobřežní silnice s krásnými výhledy nás dovede až na místo, které stojí za vidění. Nevím, jestli je opravdu nejhezčí, ale parádní určitě. 

A nejhezčím městem Korsiky je prý Bonifacio, kam míříme hned další den. Na stání máme vytipovaný kemp https://www.campingaraguina.com/   (41.3921946, 9.1654374), kde trochu se štěstím nacházíme jedno z posledních míst. Přístav je od kempu pouhých 200 metrů, takže máme ideální výchozí bod pro návštěvu tohoto města. Jak procházíme přístavem, nedá mi to a ptám se na molu, odkud vyjíždějí výletní lodě, jestli ještě dnes pojedou. Bude-li vás deset, poplujeme v 17 hodin, tak počkejte. Dali jsme to dohromady a hodinová plavba kolem Bonifacia byl dobrý nápad. Z moře je nádherný pohled na město na útesech, viděli jsme i schody krále Aragonského, jednu z nejznámější památek celé Korsiky, a prohlédli si pár jeskyní v okolí. Pak už zbývalo vystoupat do starého města, podívat se na západ slunce, posedět v restauraci a dojít zpět do kempu.

Přejezd do hlavního města Ajaccia nám zabral téměř celý den. Nejprve po T40 přes Sartene, starobylé město v horách proslulé vendetou, krevní mstou, které stojí za malou zastávku. Zaparkujete v blízkosti centra na parkovišti (41.6170721, 8.9749677). Za Proprianem odbočíte z hlavní na pobřežní silnice D155, 157 a 55 a až do Ajaccia se kocháte nádhernými výhledy. Z příjezdu do kempu https://www.camping-lesmimosas.com/  (41.9373067, 8.7279564) jsme byli zpočátku trochu rozpačití,  kemp je ale docela pěkný a od centra pěšky vzdálený asi tři kilometry. Na mísě jsme se i domluvili, že můžeme nechat druhý den auto na parkovišti u recepce a odjet, až se vrátíme. Nezdálo se nám dobré postavit auto bez dozoru ve městě, až si ho půjdeme prohlédnout. Ajaccio je sice hlavním a největším městem Korsiky, to ale nebyl důvod naší návštěvy. Mířilijsme rovnou do https://musees-nationaux-malmaison.fr/musee-maisonbonaparte/, rodného domu Napoleona Bonaparte. 

Ještě odpoledne mizíme do přírody a míříme do skal Calanche https://www.calanquedepiana.fr/, silnicí mezi Piana a Portem se proplétáme mezi nádhernými skalními útvary a v Portu zajíždíme do kempu https://camping-sole-e-vista.fr (42.2624777, 8.7105764), kde si vybíráme místo až v nevyšším patře s panoramatickým výhledem na záliv Porto. V přístavu by šlo také přespat, cestou jsme se tam i podívali, abychom zjistili možnosti výletů lodí kolem skal, jenže na parkovišti něco budují a je to tam samý bagr a prach. 

Ráno se probouzíme do zataženého dne, už začíná i poprchávat, z výletu lodí nebude nic. Podle předpovědi ale déšť zastaví hory, a tak míříme přes nejvyšší silniční průsmyk Col de Vergio do Corte. Na 33 kilometrech stoupáme od moře až do výšky 1477 m.n.m. Poměrně úzká silnice stoupá zpočátku dost strmě mezi skalami, v druhé polovině se ale sklon zmírní. Párkrát jsme museli zastavit, abychom se vyhnuli protijedoucím autům a jednou došlo i na kousek couvání. To když se proti nám vyřítil zájezdový autobus, jehož řidič si byl vědom své velikosti a o tom, kdo bude couvat nechtěl moc diskutovat. Trochu jsme ale přemýšleli, jak to tu bude vypadat v plné sezóně a znovu si potvrdili, že květen byla správná doba. 

Na Col de Vergio (42.29042, 8.878122) by šlo určitě přespat, ale byla docela zima, sjíždíme tedy na parkoviště Popaja (42.284572, 8.920896), odkud vede pětikilometrová trasa k jezeru Lac de Nino, jenže prší. Ne moc, ale obloha je tmavá, chvíli váháme a nakonec jedeme dál a kolem přehrady Calacuccia míříme do Corte. Kdybyste tudy někdy jeli a chtěli se zastavit na dobré jídlo, určitě můžeme doporučit restauraci A CASA NIULINCA (42.33335, 9.02194). Zastavili jsme tu trochu náhodou, chtěl jsem se podívat, kudy dál, koukám na restauraci, která zvenku nevypadala nic moc, ale auta u ní stála. To je vždycky takový indikátor, aby člověk zpozorněl. Pohled do googlu prozradil 4,5 hvězdiček, tak jsme to zkusili a bylo to super.

První kemp, který v Corte vybíráme, byl zavřený, nevím jestli trvale, nebo jen v tuto dobu, zajíždíme tedy do Camping U Sognu (42.30013, 9.147964), je malý, přírodní, blízko centra Corte. Citadela i muzeum už byly při naší večerní procházce zavřené, to nám ale nevadilo, došli jsme na vyhlídku a na Paoliho náměstí si dali pizzu s výhledem na jeho sochu. Pascal Paoli právě tady sestavil v 18. století svobodnou korsickou vládu a Corte se stalo hlavním městem nezávislého korsického státu.

Zpátky k moři se vracíme přes Col de San Colombano (42.579496, 9.069979) po silnici RT301 a nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto objíždíme ze severní strany. V Begodere odbočujeme na panoramatickou cestu D71 a jen litujeme, že tu není kde zastavit a dát si kávu. To si ale vynahrazujeme za chvíli, ze silnice nás bouchne do nosu vesnice na vrcholu kopce. Zastavujeme a já hledám, jestli se tam dá zaparkovat. Otáčíme naše Malibu a za pár kilometrů stojíme na parkovišti (42.589358, 8.906574) v Sant Antonino. Až tady zjišťujeme, že jde o nejstarší osídlenou vesnici na Korsice. Zároveň je odsud nádherný výhled jak na hory, tak i na moře. Jaká by byla škoda se tu nezastavit.

V Calvi zkoušíme nejdřív kemp Les Castors, přijde nám ale strašně veliký, tak přes ulici nakoukneme ještě do https://www.calvi-cledeschamps.fr/en/ (42.556594, 8.755368), a to je to pravé místo pro nás, malinký, příjemný kempík. Jen je potřeba mít štěstí, míst je tu opravdu málo. 

Do Calvi je to příjemnou procházkou po pláži kousek, pozorujeme u toho dvě velké jachty, které tu kotví, a personál převáží turisty na břeh na malých člunech. Lákadlem pro turisty je ale nejen staré město s citadelou na skalnatém výběžku, ale také skutečnost, že se tam podle legendy narodil Kryštof Kolumbus. Jeho sochu najdete v katedrále St-Jean-Baptiste a je jí označené místo, kde stával jeho rodný dům.

Další den pokračujeme po západním pobřeží do Saint Florent, původně rybářského městečka, kterému se přezdívá “malé Saint Tropez”. Těšíme se, že si je projdeme, navštívíme přístav, pokocháme se pohledem na jachty a také, že se potkáme s Alešem. Kamarád, karavanista, nechal obytňák doma a toulá se po Korsice na motorce, kterých je tu mimochodem opravdu hodně. Auto zůstalo v kempu https://www.camping-saintflorent.com, kde jsme se opět bez problému domluvili,  že můžeme odjet až později odpoledne, a vyrazili přes pláž na prohlídku města a setkání s Alešem.  

Ráno sundaváme kola z nosiče a míříme do Oletty na poslední cyklistickou vyjížďku. Je osmého května, ve Francii slaví konec druhé světové války a my se v Olettě přimotáváme k vojenské slavnosti. Káva neklapla, opatrně mizíme, abychom slavnost nerušili, a vracíme se k autu. 

Zbývá nám objet Cap Corse, po silnici D80 míříme do Nonzy, jedné z nejhezčích vesniček na severu Korsiky, jenže nedaří se tu zastavit. Nonzou jsme jen pomalinku projeli, pokochali se z výšky pohledem na pláž s černým pískem a míříme k větrnému mlýnu Mattei (42.973555, 9.366934). Na parkovišti se dá zastavit, ale kempování je tu zakázané. Sjíždíme tedy na zcela nový stellplatz u vesničky Tollare (43.005880, 9.385624). Tady trávíme předposlední noc na Korsice. Chvilku po nás přijíždí slovenská Californie a jak po chvilce zjišťujeme, pojedeme stejnou lodí, kde celou cestu proklábosíme nad zážitky z Korsiky.

Ráno nás budí parta řemeslníků, která začíná montovat závoru a kasu, propadáme panice, že bychom museli za stání zaplatit, a mizíme. Cestou do Bastie si užíváme poslední výhledy a po obědě zajíždíme do stejného kempu, kde naše cesta Korsikou začala. Trefili jsme poslední místo v první lajně, takže stavím Malibu zádí k pláži, abychom se mohli ráno kochat výhledem z postele na moře, což bylo hodně stylové zakončení naší vestavbářské zkušenosti.

Pětihodinová plavba utekla jak voda, z trajektu jsme vyjeli opět mezi prvními a kolem půlnoci jsme si ustlali na Brennerském průsmyku. V neděli už jen dojet domů.

A jaké to bylo? Fotili jsme jak blázni, máme spoustu záběrů, jenže jsou všechny skoro stejné, na Korsice je to prostě všude krásné. Ale málo platné, na vlastní oči to bylo prostě mnohem hezčí. 

Malibu se osvědčilo jako super společník, asi by se cesta dala zvládnout i velkým autem, ale nebyla by to taková pohoda, a na některých místech bychom nezastavili, nebo tam ani nezajeli. Prostoru bylo nakonec dost, Malibu je na tyhle roadtripy ideální auto. A tak už  se těšíme na pokračování příště.