Dolomity + Istrie (Velikonoce 2024)

Na lyže či na kola, to je oč tu běží. Časté dilema zvlášť brzy na jaře, kdy na horách je ještě spousta sněhu a sluníčko, ale kousek níž už ideální počasí na první cyklistické vyjížďky.

Obytné auto má jednu obrovskou výhodu: máte-li dostatek místa a také rezervu v doložnosti, není problém obě aktivity skloubit. A to jsme udělali na Velikonoce i my.

Předpověď počasí v Dolomitech byla parádní, dokonce připadlo trochu nového sněhu, obrázky z https://www.bergfex.com/groeden-sankt-christina/ nádherné, a tak vyrážíme tradiční cestou přes Mnichov, GA-PA a Brenner do italské Santa Cristiny, na parkoviště pod sjezdovkou https://www.saslong.org/en/. Tahle sjezdovka, kde se jezdí svěťák od roku 1969, je známá především svými "velbloudími hrby", přes které závodníci jednoduše skáčou. Rekordní skok patří rakouskému lyžaři Michaelu Walchhoferovi, který v roce 2003 skočil 88 metrů. My se jeli samozřejmě spíš kochat, než skákat.

Musím ale přiznat, že cestou jsme zažili "horkou" chvilku, pro mě ponaučení a pro někoho jiného možná inspirace čeho se vyvarovat. Před zimním Španělskem jsem nechal vyměnit komplet brzdy, abych měl klid. Naše Carthago dostalo to nejlepší z aftermarketu, jenže už cestou z Andorry byly brzdy pěkně cítit. Po návratu domů jsem šel vedle na Fiatu s barvou ven a nechal si brzdy znovu zkontrolovat. Nemusím vám asi vyprávět, co mi řekli, ale zřejmě se jim mě zželelo a domluvili jsme se na výměně za originály po sezóně. Jenže samozřejmě netušili, kam zas s autem pojedu. Jestli jste někdy sjížděli ze Seefeldu do Innsbrucku, tak ten kopec určitě znáte... Jel jsem tak opatrně, že se za námi tvořila pěkná kolona, a když Štěpánka ucítila vůni pálících se brzd, bylo těžké se vymlouvat, že je to od někoho, kdo je před námi, protože tam hodně daleko nikdo nebyl. U hospody na Zirlerberg, jsem to už chtěl vzdát a nechat brzdy vychladnout, ale nakonec jsme prudké klasání sjeli až dolů a na dálnici se brzdy ochladily. Jestli můžu poradit, tak do obytňáku opravdu jen originály!

Parkoviště v Santa Cristině (GPS 46.556539, 11.727066) je sice placené a není tu žádný servis, ale je vynikajícím výchozím bodem jak do oblasti Sella Rondy, kam se vydáváme první den, tak na Seiser Alm, kterou jsme prozkoumali druhý den. V úterý se ale počasí kazí, a tak po lyžování ujíždíme z hor za teplem.

Potřebujeme ale někde inteligentně přespat, a až na Istrii se mi v noci nechce přejíždět, tak zadávám do gúglu oblíbené slovíčko "terme". Nacházíme kousek nad Veronou, 170 kilometrů od nás,  zkusíme zajet a uvidíme... K našemu překvapení objevujeme zřejmě zcela nový akvapark https://www.aquardens.it/en/ GPS (45.506766, 10.828423), takže program na středu je jasný. A jsou tu i pěkné sauničky, jen k překvapení našemu i několika německých saunařů, fasujeme jednorázové plavečky, Itálie holt není Německo. Tenhle termál je ale parádní a určitě stojí za návštěvu, kousek od Gardy a dálnice na Brenner. Pokud máte rádi teplou vodu a sauny, může se vám po cestě z Itálie tenhle tip hodit.

Zrelaxovaní přejíždíme přes Slovinsko na oblíbenou Istrii, takový náš jarní a podzimní cyklistický ráj. Už jsme tu párkrát byli, projeli Parenzanu, Kamenjak a okolí Puly i bikepark v Rabacu, na Istrii se dá ale stále objevovat. Naším cílem bylo tentokrát okolí Rovinje a Limský kanál. Do kempu https://www.porton.hr, kde máme rezervaci, přijíždíme o den dřív, a přestože už tu nějaký pohyb je, máme smůlu. Až zítra. Parkujeme tedy na parkovišti v Rovinji (GPS 45.088947, 13.645081) a jdeme se projít do centra, které samo o sobě stojí za návštěvu. Zvláště v tomto období, kdy jsou už venku zahrádky, ale lidí pramálo. Nakonec není náhodou, že po Pule je druhým nejnavštěvovanějším městem Istrie. Po návratu k autu přejíždíme nocovat na stpl u Kauflandu (45.088760, 13.656608), který je o poznání cenově zajímavější a na přespání plně dostačující. Ráno se pak přesouváme do prázdného kempu jako jedni z úplně prvních návštěvníků.

V okolí Rovinje najdete velké množství značených i neznačených tras. Na plánování používám mapy.com a také web https://www.istria-bike.com/en, kde najdete nepřeberné množství trailů a můžete si je filtrovat podle povrchu, obtížnosti i lokality a samozřejmě stáhnout ve formátu GPX. 

Během krásných tří jarních dnů prozkoumáváme nejen okolí Limského kanálu, kam vás zavede například cyklostezka po bývalé železniční trati Rovinj - Kanfanar, ale i pobřeží jižně od města. Naplánovaná cesta nás vždy úplně náhodou dovedla do Konoby Kafana v Rovinjském Selu (GPS 45.108284, 13.713830), která byla jednou z mála otevřených v tomhle období. 

Tři dny bikování utekly jako voda a nám nezbylo, než se rozloučit s kamarády, kteří za námi přijeli, a vydat se na cestu domů. 

Trasu přes Loibl Pass, Klagenfurt, po silnici 317 do Pöls a potom po 117 až do Triebenu, kde se napojíme na Pyhrnskou dálnici, jedeme už po několikáté. Jednak je to hezká cesta, je i jedna z nejkratších a dostat se tu do zácpy by byla velká náhoda. A má to ještě jednu výhodu, pro nás, kteří musíme platit v Rakousku mýto, je to za poloviční cenu než trasy přes Graz, nebo Salzburk...