Davos 2025

Tenhle výlet začal vlastně už v pátek ráno, předával jsem zbrusu nové Carthago C-line I 4.9 LE L, a to byla spíš zábava než práce. Jakmile noví majitelé odjeli, zbývalo pořídit PSVA tiket na Švýcarsko pro auta nad 3.5 tuny, který stál na osm dní 26 CHF (https://via.admin.ch/shop/dashboard), koupit datovou kartu přes https://www.airalo.com/cs, dojet domů pro Štěpánku a vyrazit.

Ve Švýcarsku mají novinku: nelze tiket koupit přes aplikaci VIA, musíte použít web a také zrušili balíček deseti jednotlivých dnů platný jeden rok. Vzhledem k tomu, že minimální platba je 25 CHF, vyplatí se tam pár dní zůstat. A pozor, “těžké” obytky platí nejen na dálnicích, ale na všech silnicích…

Jsme na cestě, nemáme ani nakoupené potraviny, ani plyn, a nevíme, kde budeme nocovat, máme ale cíl, lyžování v Davosu. Plyn tankujeme na dálnični čerpačce Benzina (49.6785941, 13.3311994) a při večeři v KFC na Rozvadově vybíráme místo na nocování. Chceme projet Mnichovem a přespat někde v blízkosti obchodu, abychom mohli ráno nakoupit. Na druhý pokus jsme našli docela pěkné místo na břehu řeky Lech u místniho bazénu (48.0884540, 10.8750704). V sobotu ráno pak stačilo kousek popojet do velkého nákupního centra (48.0541490, 10.8930916) , kde se dá pohodlně zaparkovat a na výběr máte Kaufland, Lidl i Aldi.

Jen asi třicet kilometrů leží naše první plánovaná zastávka, termál https://www.therme-badwoerishofen.de/, báječný saunový svět a relax, po náročných dnech. Parkujeme na stellplatzu který patří k areálu a platí se uvnitř na kase společně se vstupem. Za 13 Eur nejen přespíte, ale uděláte si potřebný servis a dostanete 1 Euro slevu na vstupné!

V neděli nás čeká asi 200 km přejezdu do Davosu, kde máme rezervaci v kempu Rinerlodge. Před tunelem Pfander na dálnici A96 sjíždíme jako vždy na Lindau, abychom projeli kousek Rakouska po státovce. Na čerpací stanici Aral (47.5476449, 9.7279466) je také poslední možnost natankovat v Německu plyn. Tankovací stojan je oboustranný a z každé strany je k dispozici jiná koncovka. Přes Bregenz okolo Bodamského jezera projíždíme do Švýcarska a okolo třetí hodiny odpoledne parkujeme před kempem https://www.davosklostersmountains.ch/en/hotels/overview/Camping-RinerLodge_a_13726 (46.7438839, 9.7793702). 

Malinko mi spadla brada, když se nás recepční česky zeptala “odkud jste?”, bylo to příjemné překvapení. Tenhle malý, ale hezký kemp je přimo u lanovky na Rinerhorn a stanice vlaku, který vás za pár minut doveze k většímu Jakobshornu, nebo k tomu největšímu areálu, Parsenn. Tam je ale lepší jet skibusem, protože staví přimo u lanovky. V kempu dostanete samozřejmě guest card, takže vlak i autobus je zdarma. Co se nám ale moc líbilo, recepční zajistila skipasy se slevou 15 procent, takže sto franků doma, a to se vyplatí…

RINERHORN

Je pondělí ráno, zvažujeme do kterého z pěti areálů, kde se dá v Davosu lyžovat se vydáme. Rinerhorn máme přes silnici, na lanovku se díváme z okna auta a právě tady si potřebujeme vyzvednout skipasy, které nám v kempu zajistili,  rozhodování je tedy jednoduché. Vyjíždíme kabinovou lanovkou nahoru a záhy zjišťujeme, že ve vrchní části areálu jsou jen kotvy. Rozum velí se neunáhlit a nezničit nohy hned první den dopoledne, takže pěknou sjezdovku kolem kabinky si sjíždíme několikrát, dokud je v dobré kondici a až odpoledne prozkoumáváme zbytek areálu. Nebylo to tak hrozné, jak jsme si původně mysleli, kotvy jedou poměrně rychle a díky nim nejsou v areálu žádné školky a na širokých sjezdovkách jste skoro sami. Zároveň má středisko takové zvláštní kouzlo, jako by se vrátil člověk o pár let zpět, kotvy, málo lidí, pohoda... Ale celý týden bychom to tu naše nohy nezvládly.

JAKOBSHORN

Na tenhle kopec si dobře pamatuju, je to dvacet sedm let, kdy jsem tady lyžoval. Cesta autobusem, spaní na palandách po deseti na pokoji na horní stanici lanovky, která nás ráno budila při své první jízdě. Celý týden parádního lyžování, jak se to tu asi změnilo?

Ze stanice Davos Glaris, přímo u kempu, jezdí každou hodinu vlak. Jedeme v 9:20 a za deset minut vystupujeme na stanici Davos Platz, procházíme podchodem a nastupujeme do kabiny, která nás vyváží až na vrcholek Jakobshornu. Ještě před desátou stojíme na lyžích, jak jednoduché. 

Kopec obsluhují sedačkové lanovky, takže příjemná změna oproti předešlému dni. Jakobshorn je jedna hora protkaná křížem krážem širokými sjezdovkami a mezi nimi volným terénem. Dá se tu jezdit takřka všude a vždy dojedete k lanovce nebo nějakému baru. Pro "drtiče" ideální. Jedinou změnou, kterou zaznamenávám, je nová sedačka zcela vlevo u černé sjezdovky, kde si pamatuju dlouhou kotvu. 

Po celodenním lyžování máte tři možnosti, jak se vrátit k vlaku. Z mezistanice obří kabinou přímo na nádraží, ostrou černou, nebo mírnější červenou sjezdovkou. My jsme si dali na závěr červenou, která byla v dobrém stavu i v pozdní odpoledne. Trošku loterie je trefit odjezd vlaku, nám se to povedlo, deset minut čekání a dalších deset jízdy, a byli jsme zpátky u auta.

PARSENN

Je to největší a také nejslavnější lyžařská lokalita v Davosu, kam jezdí lyžovat i král Karel III. Nám se líbila nejvíc, a proto jsme tu lyžovali zbylé tři dny. Na cestu k nástupní stanici zubačky, která vás vyveze s přestupem až do výšky 2662 m.n.m. na Weissfluhjoch, je nejlepší využít skibus. Linka 301 jezdí z Glarisu každých patnáct minut a zastavuje přímo u stanice vláčku. Ráno nastupujete do prázdného autobusu, cestou zpátky musíte přežít pár prvních stanic přes centrum Davosu, než se trochu vyprázdní, abyste si sedli. Cesta ale trvá asi dvacet minut, nic hrozného. Dá se jet i vlakem, jako na Jakobshorn, ale jezdí jen jednou za hodinu a od nádraží je to kousek dál.

Po vystoupení ze zubačky můžete pokračovat kabinou na nejvyšší vrcholek Weissfluhgipfel do výšky 2844 m.n.m. s krásným výhledem na okolní hory. Odtud ale vedou jen dvě černé sjezdovky, nebo samozřejmě lanovka zpět. Černá "jednička" a na ní navazující červené sjezdovky, které vás dovedou až do Klosters, jsou nejdelším sjezdem v Davosu, celkem 12 kilometrů s převýšením 2000 metrů. V téhle části areálu jsme strávili nejvíc času, bylo tu málo lidí a "turistiku" máme rádi.

Pěkné lyžování je i v centrální části střediska kolem Totalpu, široké modré a červené sjezdovky a pohodlné sedačky ale přitahují větší množství lidí.

Cesta zpátky vede kolem zubačky do mezistanice na Höhenweg po široké červené, kde se ale musíte rozhodnout, jestli dolů vlakem, jako většina lyžařů, nebo po docela ostré černé. Vyzkoušeli jsme obě varianty, asi záleží na nohách, protože odpoledne už je sjezdovka dost rozbitá. Zvlášť když jsme měli celý týden oblohu bez jediného mráčku. Ve spodní části, kdy se proplétá sjezdovka městem, už to byla opravdu kaše.

Byl to parádní týden, vynechali jsme sice dva areály, Madrisu a Pischu, které doplňují možnosti lyžování v Davosu, a nebyli jsme ani na nočním v Rinnerhornu, které může být fajn. Osvětlená sjezdovka je docela dlouhá a obsluhuje ji kabinka. My jsme toho měli ale za celý den tak akorát. A počasí? Celý týden bez jediného mráčku, ale v noci vždy přituhlo, takže kondice sjezdovek na jedničku.

Jestli chcete zkusit nějaké karavanisticky "neprofláknuté" lyžařské středisko, určitě doporučujeme. Mimochodem, ten nápad vyrazit do Davosu nespadl jen tak z nebe, vzpomněl jsem si na příspěvek na webu Caravan24, kde o Davosu jeden český karavanista psal. Připoměl mi to, když se přihlásil do facebookové skupiny Carthago Fans CZ. Jak je to super, pokud se zážitky sdílí a pomohou někomu dalšímu...