Alsasko 2024

První červencový týden, začátek prázdnin, ideální čas vyrazit někam na cesty. Stejně jako my ale smýšlí většina karavanového národa, a my bychom chtěli trochu klidu... Alsasko, to by mohl být dobrý nápad.

Francouzský region je ohraničen na východě tokem Rýna, který tvoří hranici mezi Německem a Francií, na západě pak pohořím Vogézy. Z vyprávění kamarádů, kteří tu byli,  víme, že je to krásné místo pro cyklistické toulání, mezi vinicemi a malebnými městečky, a protože předpokládáme, že začátek léta by mohl být v tomhle vinařském kraji ještě "před sezónou", je rozhodnuto.

V pátek odjíždíme poměrně pozdě, a protože ani předpověď počasí není zatím ideální, nocujeme hned za hranicemi na našem oblíbeném místě v Playstein (GPS 49.644253, 12.405405). Ráno se ale probouzíme do krásného slunečného dne a během snídaně v místní pekárně padá první rozhodnutí. Přece nebudeme sedět v autě, když je tak hezky, vyndaváme kola a vydáváme se na výlet po cyklostezce Bockelradweg, která vede po bývalé železniční trati Neustadt - Eslarn. Ani jsem netušil, jak hezké to tu je, pár kilometrů od hranic...

Během cesty po A6 přemýšlíme, kde bychom přespali. Na google mapách se mezi Schwäbisch Hall a Schwäbisch Gmünd zřetelně rýsuje zelený flek. Mapy.cz ukazují v tomhle regionu vysokou koncentraci cyklistických a turistických tras a park4night nachází flek přímo u jezera Ebnisee (48.918052, 9.610664), kde v podvečer parkujeme, grilujeme a plánujeme další bikovou vyjížďku. Jenže se probouzíme do deštivého rána, a to se nám na kola moc nechce. Matýsek má ale svojí hlavu a chce se projít alespoň kolem jezera. Ještě že ho máme, procházka stála za to, a místo si ukládáme na příště... Teď už konečně do toho Alsaska.

Natzweiler-Struthof

Naší první zastávkou v Alsasku byl jediný koncentrační tábor na území dnešní Francie https://www.struthof.fr/en/. Zaparkovat můžete bez problémů přímo nad táborem (GPS 48.454004, 7.253535) a asi by tu šlo i přespat, jenže... Nikdy jsme na podobném místě nebyli a prohlídka v nás vzbudila tak silnou emoci, že jsme se později rozhodli popojet dál. Tohle místo rozhodně stojí za návštěvu, minimálně si člověk uvědomí, jaké máme v životě štěstí. 

Útěk před historií nás dovedl na parkoviště nad lyžařským střediskem https://destination.montchampdufeu.com/fr/ (GPS 48.402229, 7.268663), kde jsme v klidu přespali a ráno vyrazili s Matýskem na pěknou procházku v horách. 

Opičí hora - Montagne des Singes

https://www.montagnedessinges.com/en/, park v blízkosti města Sélestat byl dalším naším cílem. Po loňské návštěvě Gibraltaru jsme trochu náhodou objevili zmínku o Opičí hoře v Alsasku, která je druhým místem v Evropě, kde žijí Makakové. Tamní kolonie čítá 200 kusů opiček, které pocházejí původem z hor severní Afriky a jsou proto odolnější nízkým teplotám, které zde v zimě panují. Celý park je oplocen a připomíná spíš oboru nebo velkou opičí zahradu. Platí se tu mírné vstupné a neměli byste se k opicím přibližovat na méně než jeden metr. To je trochu rozdíl mezi Gibraltarem, kde si s makakem klidně podáte ruku... Vše pozorně hlídají místní průvodci, kteří vám zase naopak ochotně sdělí zajímavosti o opičkách. Určitě stojí za to se podívat na krmení, kdy se opičky seběhnou na jedno místo. Časy krmení jsou vyvěšeny u vchodu.

Příjezd na místo je pro obytné vozy bezproblémový, je tu i vyznačené stání (GPS 48.260214, 7.374510). Bohužel i cedule zakazující noční stání, ale například nedaleko v Sélestatu najdete příjemný stpl, kde není problém přespat.

Hrad Haut-Koenigsbourg

Ještě odpoledne přejíždíme k největšímu hradu v okolí https://www.haut-koenigsbourg.fr a parkujeme bez problémů na příjezdové cestě (GPS 48.247819, 7.337841). Impozantní stavba z červeného pískovce je jednou z nejnavštěvovanějších francouzských památek a stavitelsky je srovnávána s katedrálou Notre-Dame v Paříži, zámkem ve Versailles či katedrálou v Chartres.

Riquewihr

Po návštěvě hradu přejíždíme do vesnice Riquewihr, o které se říká, že je jednou z nejkrásnějších vesnic ve Francii. Zkoušíme štěstí na místě, které je hned u hradeb, jenže asfaltový plac za nehorázné peníze nám nepřijde ideální pro stání. Možná jen na rychlou návštěvu centra, ale my bychom tu chtěli chvilku zůstat a projet si okolí. Přejíždíme do nedalekého kempu https://campingriquewihr.com (GPS 48.162001, 7.317247), odkud to není do vesnice daleko a můžeme nechat v klidu stát auto pod stínem stromů, kde se bude Matýskovi klidně spinkat, až vyrazíme na kola. V patách jsou nám totiž Jindra s Irenou, a to znamená vždycky pořádnou porci kilometrů... Během večerní procházky fotíme, fotíme a fotíme. Je až neuvěřitelné, v jakém stavu místní tyhle tradiční alsaské vesničky zachovávají.

Ribeauvillé - Kaysersberg - Eguisheim

Co jméno, to pojem, krásné starobylé vinařské vesničky, které propojuje síť méně i více náročných cyklistických tras. Toulat se mezi nimi můžete mezi vinicemi takřka po rovině, a nebo jestli máte chuť,  vyražte do kopců a lesů v podhůří Vogéz. My vyzkoušeli během dvou dnů obě varianty, cestou navštívili i památník obětem druhé světové války v blízkosti Kaysersbergu, vyšlapali na Col du Firstplan a nakonec přejeli s auty na stpl v Equsheim (GPS 48.040731, 7.308935), abychom se rozloučili s tímto krásným krajem posezením v jednom z místních vinařství. 

Colmar

Ráno se probouzíme do zamračeného dne, to ale nevadí, loučíme se s kamarády a přejíždíme do nedalekého Colmaru, který si nemůžeme nechat ujít. Parkujeme na stellplatzu u přístavu (GPS 48.080716, 7.374695) a pěšky si jdeme s Matýskem projít starobylé město na řece Lauch. Cíl je jasný, historické centrum La Petite Venise (Malé Benátky). 

Ráno už zbývá jen necelých 700 kilometrů domů a samozřejmě slib, že se do Alsaska musíme vrátit. Vždyť jsme tam jen nakoukli, a je to tu tak krásné...